Petr Václavek a jeho Dubánci

Znáte příběhy dubových postaviček? Jejich autor Petr Václavek vám je představí v rozhovoru a vysvětlí, proč se z toho stala zábava pro tatínka místo pro děti.

Co vás vedlo k tvoření Dubánků?

Asi před čtyřmi lety, když jsme s dětmi nasbírali pár kaštanů, jsem si vzpomněl, jak jsme si jako malí z nich dělali různá zvířátka. Zkusil jsem to. Spojování špejlemi nebylo zrovna nejjednodušší, ale dětem se to líbilo. Další rok jsme to zopakovali, jen místo špejlí a kaštanů jsme použili tavnou pistoli a žaludy (kaštanů byl nedostatek, zato žaludů plná zahrada). A tak se z toho pomalu stala podzimní tradice. Letos, po nasdílení prvních několika fotek na sociálních sítích, jsem byl překvapen velmi kladnou odezvou, a tak jsem tvorbu dobánků povýšil na další level - více jsem se zaměřil na jejich kreativní focení. A najednou se ze zábavy pro děti stala zábava pro tatínka.

Vaše postavičky jsou dost propracované, jak dlouho vám trvá vyrobit nějakou postavu a jak to vlastně všechno vzniká?

Možná vypadají propracovaně, ale ve skutečnosti jsou poměrně jednoduché. Stačí pár žaludů, jedna dubová větvička, nůž, nažhavená tavná pistole a půl hodiny času. Důležité je, zaměřit se na detaily a pózu dubánka. Často si pózu nacvičuji před zrcadlem a nebo zkoumám na fotkách na internetu.

Často si pózu nacvičuji před zrcadlem a nebo zkoumám na fotkách na internetu.

Kde získáváte inspiraci? Pomáhají vám vaše děti?

Inspirace a nápadů je všude dost. S něčím přišly děti, později mě nápady zásobovali lidé, kteří dubánky obdivují na internetu.

Na vaší stránce jsem se dočetla, že se nyní živíte jako grafik na volné noze. Byli Dubánci nějakým impulsem k výměně vaší profese?

To rozhodně ne, na volnou nohu jsem přešel mnohem dříve, ale to je jiný příběh, který si můžete přečíst na mém blogu.

Ale nějaká souvislost tam určitě bude - jak kreslení, tak i výroba dubánků jsou kreativní činnosti. Navíc mě dubánci neskutečně baví a rád je posílám prostřednictvím internetu do světa. Hodně mě to "nabíjí", jedinou nevýhodou je, že mi poslední dobou požírají poměrně dosti času.

Máte nějakou postavičku nejraději?

Samozřejmě! Nejprve to byl dubánek záchodový (manželka tvrdí, že to jsem celý já), ale poté přišel upíječ kávy, ten mě momentálně baví ještě více.

Nejprve to byl dubánek záchodový (manželka tvrdí, že to jsem celý já)

Mají Dubánci nějaké speciální místo ve vašem domě nebo kde si je schováváte?

Z předchozích let přežil jen cyklista, kterého jsem umístil v kuchyni na okraj digestoře. Přežil tam bez nehody celý rok. Letošní dubánky zatím shromažďuji v kuchyni na okně. Sice jim tam začíná být trochu těsno, ale jsou z dosahu nejmladší dcerky, takže to značně zvyšuje jejich šanci na přežití.

Plánujete nebo připravujete ted něco nového, třeba s vánoční tématikou?

Připravuji stále nové a nové dubánky. Mám náčrtky asi dalších dvaceti nápadů, materiálu mám nasbíráno na malou armádu, teď už jen aby bylo dosti času a aby mě neopustila chuť tvořit. Vánoční a zimní dubánci určitě budou, snažím se totiž zachytit aktuální svátky (viz Halloween nebo No Bra Day :))

Co vás u dubánků zatím nejvíce překvapilo?

Asi ta odezva na internetu. Po zveřejnění záchodového dubánka začaly fotky dubánků žít na facebooku vlastním životem a začaly se nekontrolovaně šířit a sdílet. A to nejen u nás, ale i v zahraničí, nejvíce pak v sousedním Polsku. Proto jsem si našel chvilku a vytvořil jim vlastní webové stránky a také facebookové stránky. Dodnes mě překvapuje množství "lajků", sdílení a velmi pozitivní reakce fanoušků. Ještě větší radost mám z toho, kolik lidí jsem inspiroval natolik, že vyrazili do lesa na žaludy a doma se pustili do vlastních dubánků, jejichž fotky mi posílají - moc za ně děkuji. Snažím se je sdílet dále na facebooku a  umisťuji je do galerie přespolních dubánků. Mnohdy svou kreativitou předčí ty moje kousky.

Můžeme se v budoucnu těšit i na nějakou výstavu?

Tak to nevím, přes internet jsem už dostal několik nabídek na uspořádání výstavy nebo kurzu tvoření, ale přijde mi, že dubánků je na vystavování stále ještě málo a že mnozí z nich jsou bez fotografického pozadí méně atraktivní. Takže tuto otázku nechám zatím otevřenou.

Na závěr bych chtěla poděkovat za zajímavý rozhovor a příjemnou spolupráci. Určitě se budu já i naši čtenáři těšit na další zajímavé Dubánky a budeme vám držet palce, ať nějaká výstava (třeba i fotografická) vyjde :-).