Magazín: Tomáš Machač - začínající mladý designér
Zajímá vás jakou klikatou cestu mají mladí začínající designéři? Můj 24-ti letý kamarád Tomáš se s vámi o to rád podělí a nezapomene přidat i něco ze své tvorby.
Již od mala jsem se zajímal o auta, motorky a nejen jejich tvary co vznikaly, ale také výkony a nové technologie. Hlavní rozhodnutí, ale padlo až na Střední škole aplikované kybernetiky v Hradci Králové ve 3. ročníku.
To je složitá otázka, jelikož záleží, o jaký výrobek se jedná. Dobrý příklad je když jsem dělal svoji bakalářskou práci v Ústí nad Labem FUD UJEP, navrhl jsem „pohupovací židli“ která doposud neexistovala a tím je originální. Zabrala mi 1,5 měsíce času, abych vyrobil funkční model, který je startovním bodem pro vychytání všech detailů. Za to ale sluneční brýle (4 druhy), které jsem taktéž navrhnul při studiu na škole, mě zabraly týden. Musel jsem je navrhnout, blíže se seznámit s technologiemi a vyrobit funkční prototypy. Kde je i možnost brýle, hned teď zadat do sériové výroby a prodávat. Spíše záleží na tom, co se vyrábí, složitost a kvalita výrobků, spolupráce mezi firmy a samotná zapálenost designéra.
Jak odborné časopisy, internetové zdroje, ale také lidé a svět kolem mě – příroda i město. Každý výrobek je jiný, takže inspiraci čerpám z různých zdrojů. V dnešní době se používají jak nové technologie, tak i dnes dávají lidé někdy přednost starším.
Také bych jim doporučil zajímat se o technologie nové i starší, třeba rukodělné a řemeslné práce.
Doporučil? No to je spíše na každém z nich, jelikož oni by měli mít určitý vztah či cit. Pak sami budou mít zájem. Kolem nás je nepřeberné množství informací ohledně designu. Ale určitě kdyby se chtěli zabývat nebo studovat takový to obor, ať navštěvují různé „semináře“ (kurzy kresby, Scholastika), výstavy (Prague design week, Design shaker, DesignBlok). Ať neváhají se optat studentů či pedagogů na vysokých školách. Také bych jim doporučil zajímat se o nové i starší technologie, třeba rukodělné a řemeslné práce. A samozřejmě by měli mít i velký zájem o obyčejné i 3D programy, které jim velice pomůžou při navrhování
Největší úspěch? No, to se přiznám, že nevím co je největší úspěch. Jsou kladné i záporné věci, jak v osobním životě, tak i v designu. Můj úspěch, který vnímám je celkový pohled na to, co mám a co jsem dokázal. Nedávno jsem byl na prvním místě v přijímačkách na navazující magisterské studium v Ústí nad Labem FUD UJEP. Designu se věnuji jak studijně, tak i profesionálně mimo školu. Dostávám pozvánky na výstavy či spolupráce, a vzniku nových výrobků od firem. Mám rodinu, přítelkyni a kamarády. A také volný čas, který využívám sportovně na tréninky a závody. Takže, můj úspěch je to co mám, to co chci, tak o to bojuji a užívám si to.
Takové toho TOP oblíbeného designéra nemám. Spíše mám designéry, které respektuji a vážím si jich ohledně toho, co buď vyrobili a navrhli nebo jejich názorů, rad ohledně designu, životního stylu a smyslu.
Za 15 let bych se rád viděl, co se týká profesionálního života, na pozici vlastního designové studia. Dále k tomu být ve funkci designéra, co se týká modelování či navrhování automobilů v nějakém automobilovém průmyslu, jako například „ŠKODA“. A co se týká soukromí, tak mít pořád skvělý vztah s rodinou, přáteli a mít vlastní rodinu.
Na každý ze svých výrobků jsem nějak pyšný. Každý z nich mě hodně naučil. Byl či je i nadále prospěšný a ne jenom mě, ale i lidem, kteří ho do dnes používají. Ale asi takový „TOP“ můj výrobek jsou sluneční brýle IMAGO, jelikož jsem všechny 4 druhy navrhl a vyrobil během jednoho týdne. A měl jsem velký úspěch s nimi jak ve škole, tak i mimo školu.
Nejvtipnější okamžik? To bude nejspíš situace, která se mi přihodila hned po vytvoření jednoho prototypu. Ve škole jsme měli za úkol navrhnout a vyrobit dětské odrážedlo pro děti do 5 let. Po hodnocení jsem se rozhodl, že už by bylo načase si ho odnést domů. Bohužel ten den mi skončila výuka o něco později. Při odchodu ze školy jsem zjistil, že vlak s velkou pravděpodobností nestihnu a to jen o pár minut. Nic jiného mě nemohlo napadnout, než že využiji svou hotovou práci. Tudíž jsem neváhal, nasedl na dětské odrážedlo a celým městem jsem sjel přímo z kopce dolů až na nádraží. Tam jsem pak zjistil, že vlak má stejně zpoždění… Ale jízda mi za to stála! Lidé se na můj účet zasmáli a poté si i sami vyzkoušeli jaké to je jet na mém dětském odrážedlu.
Aneta KalousováMoje motto - Carpe diem (užívej dne). Proto dělám to, co mě baví a naplňuje.
|
Další články
Mohlo by vás zajímat