Zrcadlo z královského dvora

Zrcátko, zrcátko řekni že mi, kdo je nejkrásnější na této zemi? je věta z nejznámější pohádky na světě - ze Sněhurky. Snad žádná žena si neumí představit svůj den bez zrcadla. Líčíme se v něm a před odchodem z domu kontrolujeme svůj outfit.

Zrcadlo je dnes již nedílnou součástí našich domovů. Ať už jsou to krásně zarámované kusy nebo na dveřích skříně opticky zvětšují ložnici. Před takovými 170 lety však byly vzácné. Anglický král Jindřich VIII. je známý nejen tím, že měl 6 manželek a zoufale toužil po potomkovi, který by zdědil jeho trůn. Byl také i vášnivým sběratelem zrcadel. Zrcadla byly totiž kdysi vyvažované zlatem a vlastnit byť jen malé zrcátko bylo velkým privilegiem. Cena středně velkého benátského zrcadla byla stejná jako cena námořní lodě či aristokratického panství.

Pravěký člověk používal jako předchůdce zrcadla vodní hladinu. Ale až Římané přišli s prvním primitivním zrcadlem ze skla. Vznikající církev považovala zrcadlo za symbol hříchu a marnosti, a proto měli kněží zakázáno vlastnit tyto "ďáblovy prodloužené ruky". Z tohoto důvodu s růstem církve vymizely i zrcadla. Znovu se objevily až v 14. století s vynálezem foukání skla, což umožnilo krok vpřed i při jejich výrobě.

Zrcadla a jejich výroba jsou historicky spojené s Benátkami. Benátští mistři měli jakýsi patent na výrobu, který byl jejich tajemstvím. Toto povolání bylo velmi rizikové a hrozily při něm smrtelné úrazy, protože pracovali s roztaveným sklem u extrémně teplých a nestabilních pecí. Zadní strana je vyrobena ze rtuti, která způsobuje to, že se vidíme. Při tomto zpracování však rtuť produkovala toxické výpary, které způsobovaly dělníkům zdravotní problémy a mnohdy i smrt.

Tato těžká práce nebyla jen pro rozhazovačnou zábavu královského dvora. Zrcadla sloužily na kódování a dekódování tajných zpráv. Tento tajný šifrovací jazyk nemá na svědomí nikdo jiný než Leonardo DaVinci. Během 30 leté války byly zrcadla brilantně použity na oslepení nepřítele pomocí odlesků.

Zdroj:rauantiques, wikipedie